Žatec a vznik 1. Československé republiky

Žatec a vznik 1.Československé republiky. 28. října 1918 byla v Praze vyhlášena Československá republika. Prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Masaryk, který se 21. prosince vrátil z exilu a převzal vládu. A tak se dříve privilegovaná německá většina v českých zemích, a tedy i v Žatci, stala v Československu národnostní menšinou. Už neměli výsadní postavení, kterému se dříve těšili v královské monarchii. Z tohoto důvodu jsme svědky velké nespokojenosti, protože Němci vlastně prožívají dvojí porážku, jednou jako Němci, protože Němci prohráli 1. světovou válku, a jednou jako sudetští Němci, kteří se nyní musí smířit s existencí Československa a s tím, že nyní žijí v Československé republice. Tito Němci se totiž nechtějí stát součástí Československa.

Protipólem nově prohlášené republiky bylo vyhlášení čtyř příhraničních provincií 29. října 1918. Ty měly být součástí státu Německé Rakousko, zbylého po rozpadlém císařství. Jednalo se o české oblasti s německojazyčnou většinou, mezi které patřil Žatec. Největší z provincií byla Deutschböhmen (Německé Čechy) s centrem v Liberci. a většina Němců se přikláněla právě ke vniku Deutschböhmen. Mezi města, která se hlásila k provincii Deutscheböhmen patřily Litoměřice, Most, Chomutov nebo Žatec. V těchto oblastech byla do konce roku 1918 nová republika prosazena postupně, s podporou československé armády.

Nástup československé armády 6. prosince 1918 na žateckém náměstí

Vláda Deutschböhmen se během prosince 1918 přesunula do Vídně. Problematika sebeurčení českých Němců se ale nevyhnula ani následujícímu roku a v provinciích probíhaly další a další nepokoje. Mezinárodně situaci dořešila v roce 1919 Saintgermainská smlouva, která potvrdila vznik Československé republiky. Celkově však bylo řešení pohraničních problémů a sebeurčení českých Němců chaotické. Problémy se postupně nabalovaly během celého období první republiky a napomohly k šíření nacismu ve třicátých letech 20. století.

Pomník císaře Františka Josefa v Žatci

Brzy ráno 6. prosince 1918 vstoupila česká vojska do Žatce. Město se vzdalo bez incidentů. Velké rozhořčení vzbudilo zničení pomníku habsburského císaře Josefa II. Socha byla potopena v Ohří, hlava bývalého panovníka přistála v mlýnském náhonu.
V následujícím období zůstal Žatec  městem s převahou německého obyvatelstva, ale došlo k významným změnám. Mnoho bývalých rakouských úředníků na poště a železnici, u policie a soudů nebo ve školství bylo propuštěno. Konečně od počátku 20. let musel každý, kdo chtěl nastoupit do československé státní služby, ovládat český jazyk, a to i v oblastech s většinovým německým obyvatelstvem. Mnozí z nich tuto zkoušku nesložili.

Dalším případem je, že v těchto oblastech bylo jmenováno stále více českých úředníků, částečně v důsledku neúspěšných jazykových zkoušek Němců, ale také právě jako záměrné opatření, které mělo tuto oblast takříkajíc prohlásit za československý národ. Tvrzení, že Československo bylo národním státem Čechů a Slováků s 24procentní německou menšinou, bylo velmi problematické. A vyhlášení českého a slovenského národního jazyka a degradace němčiny na menšinový jazyk bylo velkou chybou, protože výrazně zvýšilo neochotu německého obyvatelstva angažovat se v Československu.
Pro pochopení situace je však třeba zmínit, že ačkoli jsou Němci v postavení menšiny, mají zajištěno dobré školní vzdělání. Na území Československa mají německé základní a střední školy, německou univerzitu a další německé vysoké školy. Z tohoto pohledu měli  Němci jako národnostní menšina maximum možných a myslitelných práv.

I přes některé nedostatky byla tedy situace Němců v Československu mnohonásobně lepší než situace mnoha menšin v jiných státech východní Evropy. Nicméně některé základní podmínky ztěžovaly soužití v novém státě z německého pohledu.

Farmářské trhy v Žatci

další stránka