Žatec v 19. století

Žatec v 19. století, kdy se v Evropě odehrávaly významné události, byli obyvatelé Žatce zcela pohlceni vlastními problémy. Zabývali se výstavbou nového občanského pivovaru a nového gymnázia. Za okresního hejtmana Wussina v roce 1820 a barona Schönaua od roku 1823 prošlo město velkým zvelebením, bylo obklopeno prstencem parků. V roce 1848 si obyvatelé postavili vlastní městské divadlo a revoluce měla na město jen malý vliv.

.V roce 1856 byl Žatec napojen na telegrafní síť, v roce 1857 byla postavena nemocnice. Obchod s chmelem se dále rozšiřuje a v roce 1860 vydává Dr. Seifert časopis „Der Hopfenhandel“.(Obchod s chmelem)
Kolem roku 1870 začíná v Žatci tzv. Gründerzeit. Vedle již existujících spolků zpěveckých a hudebních, byly založen sbor dobrovolných hasičů, Kredit- und Hypothekenverein, který se stal městskou spořitelnou, plynárna a cukrovar. Mohl být zahájen provoz nádražní budovy, otevřen izraelský chrám a kostel na novém hřbitově.
Žatec stavá  železniční křižovatkou a měla přímé spojení s nejdůležitějšími obchodními centry: Vídní přes Prahu, Norimberkem přes Cheb , Berlínem přes Teplice-Drážďany a Mnichovem přes Plzeň- do Regensburgu. Začala industrializace.

Žatec na počátku 19 století

Boj o nadvládu v Německém spolku vedl v roce 1866 k takzvané „německé válce“ mezi habsburským Rakouskem a sílícím Pruskem. Po porážce mnohonárodnostního rakouského státu v rozhodující bitvě u Hradce Králové se Habsburkové dostali pod takový tlak, že již nemohli požadavky národností ignorovat. V roce 1867 získalo Uherské království rakousko-uherským kompromisem domácí nezávislost. Od této chvíle existovalo Rakousko-Uhersko jako K.u.K. Existovala duální monarchie. Českému národnímu hnutí nebyla přiznána národnostní rovnoprávnost.

Žatecký okres 1838

Čeští politici však požadovali i vnitropoliticky nezávislý stát se sídlem vlády v Praze. Většina německých Čechů to kategoricky odmítla, protože se nechtěli stát menšinou pod českou vládou. Stávalo se to pro ně stále větší existenční výzvou.
Žatec hrál v této situaci významnou roli. Rád bych zde připomněl takzvaný Badeniho – krizový dekret z roku 1897. Tehdejší předseda rakouské císařské vlády Kazimír Badeni navrhl prosadit jazykovou rovnoprávnost mezi němčinou a češtinou v celém království. To samozřejmě vyvolalo velké demonstrace a nepokoje v německy mluvících oblastech, zejména v severozápadních Čechách. V roce 1897 to postihlo zejména Žatec. I když Badeniho vláda krátce poté odstoupila a příkazy byly odvolány, v Žatci stále docházelo ke konfliktům.a muselo býti přívoláno vojsko.

Německé obyvatelstvo, zejména studenti a členové studentských spolků, napadali české podniky, rozbíjeli okna a v hostincích docházelo k potyčkám. Tyto někdy kruté, jindy spíše směšné události jsou součástí společné česko-německé či německo-české historie, a to nejen v Žatci.

Dalším příkladem je osud menšinových škol. Konkrétně šlo o menšinovou školu v Žatci která se stala terčem útoku německého obyvatelstva. Rozhodli se tuto školu zlikvidovat. A tak se sešli a zpívali německou píseň „Die Wacht am Rhein“ (Stráž na Rýně), což se v případě Žatce zdá poněkud zvláštní, protože Žatec leží na řece Ohře a pokusili se tuto školu zničit.

Násilných útoků se však dopouštěli i Češi proti Němcům a jejich institucím ve většinově českých regionech, takže k eskalaci konfliktu přispěly obě národnostní skupiny stejnou měrou.

Koncem 19. století byl  Žatečký okres s převahou německého obyvatelstva. Nyní zde žilo v městě asi šestnáct tisíc obyvatel, z nichž deset procent tvořili Češi. Kromě toho zde žila silná židovská komunita. Židé, kteří zde žili, se většinou cítili jako Němci, ale zůstávali věrní svému židovskému náboženství.

Červená brána, též zvaná kapucínská.

další stánka