Pražský rabín Avigdor Karar před králem Václavem IV (Židovské muzeum v Praze)
Židé na Žatecku mají dlouho tradici. První ghetto žateckých Židů se údajně nacházelo nedaleko řeky Ohře. Ve 14. století se toto místo v Žatci nazývalo „Židovská zahrada – Judengarten“. První přímá zmínka o Židech v Žatci pochází ze stejného období: v roce 1350 král Karel IV. udělil soudní pravomoc nad Židy jistému Petrovi, synovi Matyáše z Chebu a soudci v Žatci , kromě jiných privilegií. Žatecští Židé byli také právně součástí královského majetku („služebníci královské komory“). Král jim poskytl ochranu a privilegia, za což jim uložil daně. Zbohatli, protože na rozdíl od křesťanů směli brát úroky z půjček, tj. měli prakticky monopol na peněžní transakce.
vyhnání Židů v Praze 1540
Po výhnaní Židů v Praze v roce 1540, došllo dne 13. listopadu 1541 v Žatci k hroznému pogromu. Prameny podrobně popisují, jak byli Židé vytrháváni z postelí a v košilích vyháněni do uličky, jak byli ubíjeni k smrti, jak byl jejich majetek rozdělen rabujícím nebo zničen.
V roce 1650 český sněm definitivně rozhodl, že města, v nichž k 1. lednu 1618 nežili žádní Židé nebo která měla výsadu, že nemusela Židy ve svém městě tolerovat, musí zůstat navždy „Judenrein“. To se tehdy týkalo 30 českých měst, včetně Žatce Tím se starší historie Židů v Žatci prozatím uzavřela.
Židé vyhnaní ze Žatce se přestěhovali do okolních měst, kde založili nové komunity.
dnes již neexistujicí synagoga v Libočanech u Žatce
Libočany, Čeradice, Libešice, Hořenec, Měcholupy a Postoloprty. Celkově jejich situace nebyla špatná, jejich komunita v následujícím období dokonce vzkvétala. Za císaře Josefa II. a jeho syna Leopolda se místní a společenská omezení židovského života uvolnila.
V roce 1848/ 1860 Židé konečně dosáhli plné právní rovnoprávnosti.
Od roku 1850 se v hospodářsky prosperujícím městě Žatec po 200 letech znovu usadily židovské rodiny. Zpočátku se bohoslužby konaly v obytné budově. Modlitebna se nacházela v domě čp. 638 v Pražské ulici, která vedla od točny/Kruhovém náměstí směrem ke klášteru dnes Obránců míru. V roce 1863 se židovský život v Žatci rozrostl natolik, že bylo rozhodnuto o přestěhování synagogy z Libočan do Žatce. Protože počet členů židovské obce stále rostl, bylo nakonec rozhodnuto postavit v Žatci velkou synagogu. Za tímto účelem získali dům čp. 200 v Dlouhé ulici , který se skládal z obytného domu a hospodářských budov. Ty byly zbourány a určeny jako staveniště pro synagogu.
Synagoga, pravděpodobně kolem roku 1920, ze soukromého archivu rodiny Beckových v Žatci
Stavba v byzantském stylu byla zahájena v roce 1871 podle plánů stavitele Johanna Stanieka (Staňka) a 19. března 1872 ji vysvětil rabín Dr. Abraham Frank. Byla druhou největší synagogou v České republice a proslula svou vynikající akustikou. V roce 1911 byla na náklady rodin Aloise a Fanny Löblových a Karla a Anny Glaserových renovována a kompletně vybavena nástěnnými malbami.
Během čtyř desetiletí vzrostl počet židovských obyvatel Žatce, kteří byli členové obce na 1200. Od poloviny 80. let 19. století se protižidovské tendence znovu projevily i v Žatci. Měly jinou kvalitu než ekonomicky a nábožensky založený antijudaismus středověku a raného novověku. Antisemitismus, který se nyní objevil, byl rasisticko-biologickou ideologií, která sice ráda využívala starších ekonomických resentimentů, ale nespokojila se s vyhnáním, nýbrž usilovala o vyhlazení. Po nástupu německých národních socialistů k moci a přípojení Žatce po Mnichově k německé říši, bylo židovské obyvatelstvo systematicky vyháněno a nakonec vyhlazeno. Pouhý měsíc po obsazení Žatce tomu dala předehru takzvaná „říšská křišťálová noc“.
Dav Němců před synagogou 9. listopadu 1938 (Archiv Muzeum Žatec)
Večer 9. listopadu 1938 nacistický dav synagogu zapálil, ale žatecští hasiči s ohledem na sousední domy zabránili jejímu úplnému zničení. Od té doby již nikdy nesloužila svému původnímu účelu.
Několik židovských občanů Žatce přežilo holocaust, jako například Otto Beck, který se vrátil z Osvětimi. Většina navrátilců však do roku 1949 emigrovala do Izraele nebo jiných západních zemí. Z období komunismu se bohužel nedochovaly žádné dokumenty. To, co víme, pochází z ústní tradice.
V roce 1961 zůstaly v Čechách pouze tři židovské obce: Praha, Plzeň a Aussig. Po pádu komunismu se sdružili do „Federace židovských obcí v České republice“. Dnes je opět aktivních deset komunit. Teplická komunita, která má 121 členů, je zodpovědná za Žatec. V Žatci žijí už jen vnučky Otto Becka a jejich děti Gabriela a Renata Beckovy.
Žatecká synagoga dn
Žatecká, druhá největší v České republice, bude na konci roku 2024 po renovaci znovu otevřena jako kulturní centrum a místo setkávání.
Více o historii žateckých Židů a leteckém mostu ze Žatce do Izraele v roce 1948 v projektu Nadačního spolku Saaz/Žatec e.V. ŽIDÉ NA ŽATECKU .